důstojník

čeština

výslovnost

• IPA: [duːstɔjɲiːk]

dělení

• dů-stoj-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	důstojník	důstojníci
genitiv	důstojníka	důstojníků
dativ	důstojníkovi / důstojníku	důstojníkům
akuzativ	důstojníka	důstojníky
vokativ	důstojníku	důstojníci
lokál	důstojníkovi / důstojníku	důstojnících
instrumentál	důstojníkem	důstojníky

význam

1. skupina vojenských hodností
   • Zastavte, sice střelím! zvolal důstojník, míře revolverem na prchající.

překlady

1. hodnost

   • angličtina: officer
   • francouzština: officier m
   • němčina: Offizier m
   • polština: oficer m
   • slovenština: dôstojník m

synonyma

1. (zastarale) oficír, (hanlivě, slangově) lampasák

související

• důstojníkův
• důstojnice
• důstojnický
• poddůstojník
• důstojnictvo
• důstojný

externí odkazy

• Encyklopedický článek důstojník ve Wikipedii