oficír
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɔfɪt͡siːr]
dělení
[editovat]- ofi-cír
etymologie
[editovat]Z německého Offizier.
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | oficír | oficíři/oficírové |
| genitiv | oficíra | oficírů |
| dativ | oficíru/oficírovi | oficírům |
| akuzativ | oficíra | oficíry |
| vokativ | oficíre | oficíři/oficírové |
| lokál | oficíru/oficírovi | oficírech |
| instrumentál | oficírem | oficíry |
význam
[editovat]- (zastarale) důstojník