deacon

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈdiːkən]

etymologie

Odvozeno z pozdně latinského diaconus, jež vzniklo z řeckého διάκονος diaconos — „církevní služebník, náboženský úředník“, doslova „sloužící“, složeniny předpony dia- „zcela, úplně“ a protoindoevropského kořene *kon-o-, jenž vyšel z kořene *ken- „dát se do pohybu“.

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	deacon	deacons

význam

1. jáhen, diákon

související

• deaconess
• archdeacon