diákon

čeština

výslovnost

• IPA: [dɪjaːkɔn]

dělení

• diá-kon

etymologie

Odvozeno z pozdně latinského diaconus, jež vzniklo z řeckého διάκονος diaconos — „církevní služebník, náboženský úředník“, doslova „sloužící“, složeniny předpony dia- „zcela, úplně“ a protoindoevropského kořene *kon-o-, jenž vyšel z kořene *ken- „dát se do pohybu“.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	diákon	diákoni / diákonové
genitiv	diákona	diákonů
dativ	diákonovi / diákonu	diákonům
akuzativ	diákona	diákony
vokativ	diákone	diákoni / diákonové
lokál	diákonovi / diákonu	diákonech
instrumentál	diákonem	diákony

význam

1. nejnižší duchovní v katolické a pravoslavné církvi
   • „Sledoval jsem diákona, jak se zanícením sype zrnka soli do kovového kotlíku.“

překlady

1. nejnižší duchovní v katolické a pravoslavné církvi

   • angličtina: deacon
   • francouzština: diacre m
   • němčina: Diakon m
   • slovenština: diakon m
   • španělština: diácono m

synonyma

1. jáhen

související

• diákonka
• diakonistka
• diakonický
• diakonie

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2016-05-12]. Heslo diákon.