debilita

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdɛ.bɪ.lɪ.ta]

dělení

• de-bi-li-ta

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	debilita	debility
genitiv	debility	debilit
dativ	debilitě	debilitám
akuzativ	debilitu	debility
vokativ	debilito	debility
lokál	debilitě	debilitách
instrumentál	debilitou	debilitami

význam

1. (v lékařství, zastarale) první (nejlehčí) stupeň oligofrenie; lehká porucha intelektu
2. (expresivně) čin, který působí hloupě nebo nesmyslně
   • Vykrást banku byla fakt úplná debilita.
3. (expresivně) jednání, chování, které působí hloupě nebo nesmyslně
   • Jeho debilita nezná hranic.

synonyma

1. (v současnosti) lehká mentální retardace
2. kokotina, sračka, (expresivně) blbost, hovadina, volovina, kravina, pitomost, (neutrálně) hloupost, nesmysl, špatný nápad, telecí nápad
3. retardace, stupidita, vyjebanost, (expresivně) blbost, pitomost, (neutrálně) hloupost

antonyma

1. normální intelekt, průměrná inteligence, bez poruchy intelektu, (odborně) intaktní intelekt
2. (expresivně) geniálnost
3. vyspělost, uvážlivost, rozvážnost

související

• debil
• debilní

externí odkazy

• Článek Debilita ve Wikipedii