deroucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdɛrɔʊ̯t͡siː]

dělení

• de-rou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. který právě nyní dere
   • Otupělé jeho nervy zatoužily po tom pikantním mrazení, které nám dětem přebíhalo po zádech, když jsme s hrůzou i rozkoší naslouchali v polotmavém koutě čeledníku příšerným historiím starých žen, deroucích peří. A toť se rozumí, že ihned jsou tu lidé, kteří z té duchovité hříčky těží zcela hmotné výsledky pro svou kapsu a že se najdou pánové učeného vzezření, kteří vpraví i tento nesmysl jako jiné v důkladný systém a sepíšou o něm rozsáhlé duchovědecké folianty!

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí
genitiv	deroucího	deroucího	deroucí	deroucího	deroucích	deroucích	deroucích	deroucích
dativ	deroucímu	deroucímu	deroucí	deroucímu	deroucím	deroucím	deroucím	deroucím
akuzativ	deroucího	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí
vokativ	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí	deroucí
lokál	deroucím	deroucím	deroucí	deroucím	deroucích	deroucích	deroucích	deroucích
instrumentál	deroucím	deroucím	deroucí	deroucím	deroucími	deroucími	deroucími	deroucími

související

• deroucí se
• draný
• sedravší, rozedravší, vydravší, prodravší se
• derouce, derouc, dera
• vydraný, prodraný, zadraný, nadraný