Par exemple, on avait vu Jean de Bohême, devenu aveugle vers la cinquantaine, exiger de se faire conduire quand même au combat, son destrier lié à droite et à gauche aux montures de deux de ses chevaliers; et le roi aveugle s'était enfoncé dans la mêlée, brandissant sa masse d'armes pour l'abattre sur qui? Sur la tête des deux malheureux qui l'encadraient. – Například byl viděn Jan Lucemburský, který s blížící se padesátkou přišel o zrak, jak se přesto nechal dovést do boje, přičemž jeho oř byl připoután zprava i zleva ke koním dvou z jeho rytířů; a slepý král se vrhl do vřavy, mávaje svým palcátem, aby jej nechal dopadat na koho? Inu na hlavy těch nešťastníků, kteří jej doprovázeli.[1]
