de

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte , , , DE, dE, .de, de-, dé-, -de, dế, dễ, dẻ, dể, dẽ, đe, đê, đế, đề, đễ, để, đệ, dẹ̀, dẹ̃ nebo dee.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • de

sloveso[editovat]

  1. (v obecném jazyce) jde
    • „Nehádejte se, chlapi,“ řekl Přema. „De vo to, jestli tam máme jít, nebo né.“[1]

ladino[editovat]

výslovnost[editovat]

varianty[editovat]

předložka[editovat]

  1. vyjadřuje genitivní vazbu

latina[editovat]

předložka[editovat]

  • s ablativem

význam[editovat]

  1. o
    • Magister de proeliis narrat. – Učitel vypráví o bitvách.

francouzština[editovat]

výslovnost[editovat]

předložka[editovat]

význam[editovat]

  1. z
  2. od
  3. vyjadřuje vztah k substantivu, překládá se např. pomocí genitivu nebo příslušným adjektivem

související[editovat]

španělština[editovat]

výslovnost[editovat]

etymologie[editovat]

Z latinského de

předložka[editovat]

  1. užívá se k vyjádření přívlastku neshodného
    • palabra de un caballero, palabra de honor – slovo kavalíra, čestné slovo
    • campamento de verano – letní tábor
    • la sangre de los inocentes – krev nevinných
    • hijo de puta – zkurvysyn
    • los secretos del gobierno injusto – tajemství nespravedlivé vlády
  2. z; (ale užíváno za vlastněnou věcí a před vlastníkem)
    • Constitución española de 1812 – Španělská ústava z (roku) 1812
    • la cola del perro – psí ocas[2]
  3. z (ve významu odkud)
    • Soy de España – Jsem ze Španělska
  4. vyjádření příčiny
    • Él murió de hambre – Umřel hlady

související[editovat]

portugalština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • Portugalsko: IPA: [dɨ]
  • Brazílie: IPA: [dʒɪ]

předložka[editovat]

význam[editovat]

  1. z

švédština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [deː], hovorově [diː, dɔmː]

varianty[editovat]

  • dom (hovorově)

zájmeno[editovat]

  • ukazovací; osobní
  • rod společný i střední
  • Podrobnosti najdete na Wikiknihách.

skloňování[editovat]

nominativ de/dom*
dativ/akuzativ dem/dom*

*varianta přípustná hovorovém stylu

význam[editovat]

  1. ti, ty, ta (3. osoba množného čísla)
  2. oni, ony, ona (3. osoba množného čísla)

související[editovat]

člen[editovat]

význam[editovat]

  1. určitý člen v množném čísle obou rodů (pouze ve spojení s přídavnými jmény)

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 113.
  2. Následuje-li předložku de určitý člen el, spojují se do tvaru del.