dicere

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

latina[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈdiːkere] (klasická restituovaná)
  • IPA: [ˈdiːt͡ʃe.re] (vatikánská)
  • IPA: [ˈdiːt͡sɛrɛ] (středoevropská)

varianty[editovat]

varianty[editovat]

  • dīcere

sloveso[editovat]

  • 3. konjugace (souhláskové kmeny)
  • tranzitivní, intranzitivní

časování[editovat]

Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv dīcere dīcī
Prézens sg. 1. dīcō dīcor
2. dīcis dīceris
3. dīcit dīcitur
Prézens pl. 1. dīcimus dīcimur
2. dīcitis dīciminī
3. dīcunt dīcuntur
Imperativ sg. 2. dīc!
Imperativ pl.. 2. dīcite!
Imperfektum sg. 1. dīcēbam dīcēbar
2. dīcēbās dīcēbāris
3. dīcēbat dīcēbātur
Imperfektum pl. 1. dīcēbāmus dīcēbāmur
2. dīcēbātis dīcēbāminī
3. dīcēbant dīcēbantur
Futurum sg. (první) 1. dīcam dīcar
2. dīcēs dīcēris
3. dīcet dīcētur
Futurum pl. (první) 1. dīcēmus dīcēmur
2. dīcētis dīcēminī
3. dicent dicentur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. dīcerem dīcerer
2. dīcerēs dīcerēris
3. dīceret dīcerētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. dīcerēmus dīcerēmur
2. dīcerētis dīcerēminī
3. dīcerent dīcerentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. dīcam dīcar
2. dīcās dīcāris
3. dīcat dīcātur
Konjunktiv prézenta pl. 1. dīcāmus dīcāmur
2. dīcātis dīcāminī
3. dīcant dīcantur

význam[editovat]

  1. říct, říkat

související[editovat]