dignus

latina

přídavné jméno

• 1. a 2. deklinace
• pojící se s ablativem

skloňování

Číslo	singulár			plurál
Rod	mužský	ženský	střední	mužský	ženský	střední
nominativ	dignus	digna	dignum	dignī	dignae	digna
genitiv	dignī	dignae	dignī	dignōrum	dignārum	dignōrum
dativ	dignō	dignae	dignō	dignīs	dignīs	dignīs
akuzativ	dignum	dignam	dignum	dignōs	dignās	digna
vokativ	digne	digna	dignum	dignī	dignae	digna
ablativ	dignō	dignā	dignō	dignīs	dignīs	dignīs

význam

1. hodný (něčeho), důstojný
   • Domine, nōn sum dignus, ut intrēs sub tēctum meum, sed dīc verbō unō et sanābitur anima mea. – Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod moji střechu, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.

antonyma

• indignus

související

• dignitās
• dignārī