distelvink

nizozemština

výslovnost

IPA: [ˈdɪs.təlˌfɪŋk] distelvink^{? • info}

etymologie

Kompozitum složené ze základů distel — bodláčí, bodlák a vink, v němž druhá složka vychází z předpokládaného pragermánského *finkiz s významem pěnkava, pěnkavovitý pták. Takto příbuzné např. s německým Fink, anglickým finch téhož významu. Srovnej i anglické thistle.

podstatné jméno

rod společný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	distelvink	distelvinken

význam

(v zoologii) stehlík

synonyma

putter

související