dlužit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdlʊʒɪt]

dělení

• dlu-žit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní i intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	dlužím	dlužíš	dluží	dlužíme	dlužíte	dluží

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	dluž	dlužme	dlužte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	dlužil	dlužila	dlužilo	dlužili	dlužily	dlužila
trpné	dlužen	dlužena	dluženo	dluženi	dluženy	dlužena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	dluže	dlužíc	dlužíce

význam

1. mít dluh, peněžitý závazek
2. být povinen něco učinit

překlady

1. • angličtina: owe
   • němčina: schulden
   • slovenština: dlžiť
   • španělština: deber
2. • angličtina: owe
   • němčina: schulden
   • slovenština: dlžiť
   • španělština: deber

synonyma

1. dluhovat, (slangově, v obecném jazyce) viset
2. —

související

• dlužit se
• dlužit si