docentův

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔt͡sɛntuːf]

dělení

• do-cen-tův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména docent příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	docentův	docentův	docentova	docentovo	docentovi	docentovy	docentovy	docentova
genitiv	docentova	docentova	docentovy	docentova	docentových	docentových	docentových	docentových
dativ	docentovu	docentovu	docentově	docentovu	docentovým	docentovým	docentovým	docentovým
akuzativ	docentova	docentův	docentovu	docentovo	docentovy	docentovy	docentovy	docentova
vokativ	docentův	docentův	docentova	docentovo	docentovi	docentovy	docentovy	docentova
lokál	docentově / docentovu	docentově / docentovu	docentově	docentově / docentovu	docentových	docentových	docentových	docentových
instrumentál	docentovým	docentovým	docentovou	docentovým	docentovými	docentovými	docentovými	docentovými

význam

1. náležící docentovi