„Tady ho máte, urozený pane,“ vyrušil Andrássyho chraplavý hlas vypaseného drába, který sotva popadal dech, jak spěchal po strmých schodech. „Chytli jsme ho, zrovna když upytlačil srnu!“[1]
„Zapisoval, jízlivými poznámkami znamenal do notýsku pozdní příchod, když pak rozděloval práci, řekl bednářský pomocník : „My už nepotřebujeme nad sebou drába, už nepotřebujeme nad sebou pana France ze zámku, my si ode dneška už práci budeme rozdělovat sami.“[2]
