„A cože se tak směješ, bačo?“ obořil se na něho náhle Arpád a přeměřil si ho přísným pohledem. „Jsou ti snad urození páni k smíchu?“ „Odpusťte, pane drábe,“ zvážněl bača, jako by nic na něho mrkl, a protože viděl, že má prázdný hrnek, dolil mu žinčici.[1]
