družce

čeština

výslovnost

• IPA: [drʊʃt͡sɛ]

dělení

• druž-ce

podstatné jméno (1)

• rod mužský životný

význam

1. genitiv singuláru substantiva družec
2. akuzativ singuláru substantiva družec
   • [Antifos] Cíle minul, však Leuka, Odyssea družce milého, v tříslo zasáhl kopím, když mrtvolu táhl k Achajským (…)
3. akuzativ plurálu substantiva družec

podstatné jméno (2)

• rod ženský

význam

1. dativ singuláru substantiva družka
   • „Ba, to je roztomilé pospání vedle ní. Ty, Frantino, co myslíš, přijdou zejtra?“ ptalo se děvče, obracejíc se ke své družce.
2. lokál singuláru substantiva družka