družce
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [drʊʃt͡sɛ]
dělení[editovat]
- druž-ce
podstatné jméno (1)[editovat]
- rod mužský životný
význam[editovat]
- genitiv singuláru substantiva družec
- akuzativ singuláru substantiva družec
- [Antifos] Cíle minul, však Leuka, Odyssea družce milého, v tříslo zasáhl kopím, když mrtvolu táhl k Achajským (…)[1]
- akuzativ plurálu substantiva družec
podstatné jméno (2)[editovat]
- rod ženský
význam[editovat]
- dativ singuláru substantiva družka
- „Ba, to je roztomilé pospání vedle ní. Ty, Frantino, co myslíš, přijdou zejtra?“ ptalo se děvče, obracejíc se ke své družce.[2]
- lokál singuláru substantiva družka
poznámky[editovat]
- ↑ Homér: Ilias, překlad Antonín Škoda
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola X, s. 130–140.