du

Možná hledáte đu, ɗu, ɖu, ðu, dū, dú, dû, dǔ, dù, dủ, dü, dʉ, dʉ́, dữ, dừ, dử, dự, đù, đủ, đụ, đừ, ɖú, ɖǔ, ɖù, d'u, du', du., d.ú., -du, du-, -du-, du·-, d'û, -ðu, dú-, -dü, dů-, Du, DU, DÚ, Du., ddu, ddu', -ddu, Ddu, DDU, duu, dúu, Duu, Dùu, δῦ nebo δύ'.

čeština

výslovnost

• IPA: [dʊ]

dělení

• du

sloveso

význam

1. (v obecném jazyce) jdu
   • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“

esperanto

výslovnost

• IPA: [dʊ]

číslovka

význam

1. dva

související

• dua
• dudek

francouzština

výslovnost

• IPA: [dy]

člen

• určitý
• dělivý

význam

1. spojení členu le s předložkou de

předložka

význam

1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

související

• des
• au
• aux
• duquel

ido

číslovka

význam

1. dva

související

• duadek

litevština

výslovnost

• IPA: [dʊ]

číslovka

• rod mužský

skloňování

Číslovka	singulár	plurál
nominativ	—	du
genitiv	—	dviejų
dativ	—	dviem
akuzativ	—	du
instrumentál	—	dviem
lokál	—	dviejuose
vokativ	—	du

význam

1. dva

související

• dvi (rod ženský)

němčina

výslovnost

• IPA: [duː]
• du^ⓘ
• du^ⓘ

zájmeno

• osobní

skloňování

pád	tvar
nominativ	du
genitiv	deiner
dativ	dir
akuzativ	dich

význam

1. 2. osoba jednotného čísla; ty
   • Bist du das? – To jsi ty?

švédština

výslovnost

• IPA: [dʉː], du^ⓘ

zájmeno

• osobní

skloňování

nominativ	du
dativ/akuzativ	dig / (hovorově) dej

význam

1. 2. osoba jednotného čísla; ty

související

• dua
• din