Přeskočit na obsah

du

Z Wikislovníku

Možná hledáte đu, ɗu, ɖu, ðu, , , , , , dủ, , , dʉ́, dữ, dừ, dử, dự, đù, đủ, đụ, đừ, ɖú, ɖǔ, ɖù, d'u, du', du., -du, du-, -du-, du·-, d'û, -ðu, dú-, -dü, dů-, Du, DU, Du., ddu, ddu', -ddu, Ddu, DDU, duu, dúu, Duu, Dùu, δῦ nebo δύ'.

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • du

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. (v obecném jazyce) jdu
    • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“[1]

esperanto

[editovat]

výslovnost

[editovat]

číslovka

[editovat]

význam

[editovat]
  1. dva

související

[editovat]

francouzština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

člen

[editovat]
  • určitý
  • dělivý

význam

[editovat]
  1. spojení členu le s předložkou de

předložka

[editovat]

význam

[editovat]
  1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

související

[editovat]

číslovka

[editovat]

význam

[editovat]
  1. dva

související

[editovat]

němčina

[editovat]

výslovnost

[editovat]

zájmeno

[editovat]
  • osobní

skloňování

[editovat]
pád tvar
nominativ du
genitiv deiner
dativ dir
akuzativ dich

význam

[editovat]
  1. 2. osoba jednotného čísla; ty
    • Bist du das? – To jsi ty?

švédština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

zájmeno

[editovat]
  • osobní

skloňování

[editovat]

skloňování

[editovat]
nominativ du
dativ/akuzativ dig / (hovorově) dej

význam

[editovat]
  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 108.