du

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte .

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • du

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. (v obecném jazyce) jdu
    • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“[1]

esperanto

[editovat]

výslovnost

[editovat]

číslovka

[editovat]

význam

[editovat]
  1. dva

související

[editovat]

francouzština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

člen

[editovat]
  • určitý
  • dělivý

význam

[editovat]
  1. spojení členu le s předložkou de

předložka

[editovat]

význam

[editovat]
  1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

související

[editovat]

číslovka

[editovat]

význam

[editovat]
  1. dva

související

[editovat]

němčina

[editovat]

výslovnost

[editovat]

zájmeno

[editovat]
  • osobní

skloňování

[editovat]
pád tvar
nominativ du
genitiv deiner
dativ dir
akuzativ dich

význam

[editovat]
  1. 2. osoba jednotného čísla; ty
    • Bist du das? – To jsi ty?

švédština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

zájmeno

[editovat]
  • osobní

skloňování

[editovat]

skloňování

[editovat]
nominativ du
dativ/akuzativ dig1/dej2
1IPA: [dɛjː]
2varianta přípustná hovorovém stylu

význam

[editovat]
  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 108.