du

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte .

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • du

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce) jdu
    • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“[1]

esperanto[editovat]

výslovnost[editovat]

číslovka[editovat]

význam[editovat]

  1. dva

související[editovat]

francouzština[editovat]

výslovnost[editovat]

člen[editovat]

  • určitý
  • dělivý

význam[editovat]

  1. spojení členu le s předložkou de

předložka[editovat]

význam[editovat]

  1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

související[editovat]

ido[editovat]

číslovka[editovat]

význam[editovat]

  1. dva

související[editovat]

němčina[editovat]

výslovnost[editovat]

zájmeno[editovat]

  • osobní

skloňování[editovat]

pád tvar
nominativ du
genitiv deiner
dativ dir
akuzativ dich

význam[editovat]

  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

švédština[editovat]

výslovnost[editovat]

zájmeno[editovat]

  • osobní

skloňování[editovat]

skloňování[editovat]

nominativ du
dativ/akuzativ dig1/dej2
1IPA: [dɛjː]
2varianta přípustná hovorovém stylu

význam[editovat]

  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 108.