dubisku

čeština

výslovnost

• IPA: [dʊbɪskʊ]

podstatné jméno

• rod střední

význam

1. (expresivně, zveličele) dativ a lokál čísla jednotného substantiva dubisko
   • Já dokavad bojoval mezi mládci Achajských, nechtěl nikdy podále hradeb boje sváděti Hektor, nýbrž k bráně jenom Skajské a k dubisku přicházel; tam mne čekal jednou a s těží znikl útoku mého.
   • Když se završila „ostblocková“ série lidových povstání, jejichž lidovost vznikla cestou z ústředí KGB do centrál tajných služeb v satelitních státech tábora míru, tak by nikoho ani ve snu nenapadlo, že slovanský sen o mocném ruském dubisku na východě vstane do čtvrtstoletí z mrtvých.