dunění

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dʊɲɛɲiː]

dělení[editovat]

  • du-ně-ní

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední
  • verbální substantivum

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ dunění dunění
genitiv dunění dunění
dativ dunění duněním
akuzativ dunění dunění
vokativ dunění dunění
lokál dunění duněních
instrumentál duněním duněními

význam[editovat]

  1. dunivý zvuk
    • Odevšad se ozývalo dunění, rachocení, bubnování, ale Frantíkovo ucho zachytilo sykot brusky, svištění transmise, dupot bucharu a teď, teď i zvuk nad všechny nejmocnější, podzemní, tajupný, a přece důvěrně známý, spokojené předení velkého kocoura, tátovský hlas, rozechvívající každou pořádnou továrnu – parní stroj.[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. BRANALD, Adolf. Dědeček automobil. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. S. 11.