dunění
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [dʊɲɛɲiː]
dělení[editovat]
- du-ně-ní
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
- verbální substantivum
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | dunění | dunění |
genitiv | dunění | dunění |
dativ | dunění | duněním |
akuzativ | dunění | dunění |
vokativ | dunění | dunění |
lokál | dunění | duněních |
instrumentál | duněním | duněními |
význam[editovat]
- dunivý zvuk
- Odevšad se ozývalo dunění, rachocení, bubnování, ale Frantíkovo ucho zachytilo sykot brusky, svištění transmise, dupot bucharu a teď, teď i zvuk nad všechny nejmocnější, podzemní, tajupný, a přece důvěrně známý, spokojené předení velkého kocoura, tátovský hlas, rozechvívající každou pořádnou továrnu – parní stroj.[1]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ BRANALD, Adolf. Dědeček automobil. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. S. 11.