Odevšad se ozývalo dunění, rachocení, bubnování, ale Frantíkovo ucho zachytilo sykot brusky, svištění transmise, dupot bucharu a teď, teď i zvuk nad všechny nejmocnější, podzemní, tajupný, a přece důvěrně známý, spokojené předení velkého kocoura, tátovský hlas, rozechvívající každou pořádnou továrnu – parní stroj.[1]
