eferentní

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɛfɛrɛntɲiː]

dělení

• efe-rent-ní

etymologie

Z latinského ēferēns, což je participium přítomné činné od slovesa ēferre. Srovn. např. reference, elativ, konferovat, interference apod.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní
genitiv	eferentního	eferentního	eferentní	eferentního	eferentních	eferentních	eferentních	eferentních
dativ	eferentnímu	eferentnímu	eferentní	eferentnímu	eferentním	eferentním	eferentním	eferentním
akuzativ	eferentního	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní
vokativ	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní	eferentní
lokál	eferentním	eferentním	eferentní	eferentním	eferentních	eferentních	eferentních	eferentních
instrumentál	eferentním	eferentním	eferentní	eferentním	eferentními	eferentními	eferentními	eferentními

význam

1. (v lékařství, odborně) odvodný, vývodný
   • Přední míšní kořeny jsou eferentní, zadní aferentní.

antonyma

1. aferentní

související

• eference