Z latinského erēmita, které ze starořeckého ἐρημίτης (erēmítēs, „člověk z pustiny, obyvatel pouště“), které vychází ze substantiva ἐρημία - pustina, poušť, které z ἔρημος, příp. ἐρῆμος. Srovnej např. eremitáž, ruské эрмитаж nebo anglické hermit.
Má snad ten poustevník kuřata? tázal se Sancho. Málo který eremita jest bez nich, odpověděl D. Quijote, neboť nynější nepodobají se oněm v pustinách egyptských, odívajícím se listy palmovými a živícím se kořínky.[1]