eremita

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˀˈɛrɛmɪta]

dělení

[editovat]
  • ere-mi-ta

etymologie

[editovat]

Z latinského erēmita, které ze starořeckého ἐρημίτης (erēmítēs, „člověk z pustiny, obyvatel pouště“), které vychází ze substantiva ἐρημία - pustina, poušť, které z ἔρημος, příp. ἐρῆμος. Srovnej např. eremitáž, ruské эрмитаж nebo anglické hermit.

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ eremita eremité
genitiv eremity eremitů
dativ eremitovi eremitům
akuzativ eremitu eremity
vokativ eremito eremité
lokál eremitovi eremitech
instrumentál eremitou eremity

význam

[editovat]
  1. (knižně) poustevník
    • Má snad ten poustevník kuřata? tázal se Sancho. Málo který eremita jest bez nich, odpověděl D. Quijote, neboť nynější nepodobají se oněm v pustinách egyptských, odívajícím se listy palmovými a živícím se kořínky.[1]

synonyma

[editovat]
  1. anachoréta

související

[editovat]

italština

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ eremita eremite

význam

[editovat]
  1. poustevník

synonyma

[editovat]
  1. romito, anacoreta

související

[editovat]

latina

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ eremita eremite

význam

[editovat]
  1. poustevník

portugalština

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ eremita eremitas

význam

[editovat]
  1. poustevník

španělština

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ eremita eremitas

význam

[editovat]
  1. poustevník

synonyma

[editovat]
  1. anacoreta, ermitaño

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Miguel de Cervantes: Don Quijote de la Mancha, překlad Kristian Stefan