eremita
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˀˈɛrɛmɪta]
dělení[editovat]
- ere-mi-ta
etymologie[editovat]
Z latinského erēmita, které ze starořeckého ἐρημίτης (erēmítēs, „člověk z pustiny, obyvatel pouště“), které vychází ze substantiva ἐρημία - pustina, poušť, které z ἔρημος, příp. ἐρῆμος. Srovnej např. eremitáž, ruské эрмитаж nebo anglické hermit.
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | eremita | eremité |
| genitiv | eremity | eremitů |
| dativ | eremitovi | eremitům |
| akuzativ | eremitu | eremity |
| vokativ | eremito | eremité |
| lokál | eremitovi | eremitech |
| instrumentál | eremitou | eremity |
význam[editovat]
- (knižně) poustevník
- Má snad ten poustevník kuřata? tázal se Sancho. Málo který eremita jest bez nich, odpověděl D. Quijote, neboť nynější nepodobají se oněm v pustinách egyptských, odívajícím se listy palmovými a živícím se kořínky.[1]
synonyma[editovat]
související[editovat]
italština[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | eremita | eremite |
význam[editovat]
synonyma[editovat]
související[editovat]
latina[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | eremita | eremite |
význam[editovat]
portugalština[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | eremita | eremitas |
význam[editovat]
španělština[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | eremita | eremitas |
význam[editovat]
synonyma[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Miguel de Cervantes: Don Quijote de la Mancha, překlad Kristian Stefan