poustevník

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔʊ̯stɛvɲiːk]

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	poustevník	poustevníci
genitiv	poustevníka	poustevníků
dativ	poustevníku / poustevníkovi	poustevníkům
akuzativ	poustevníka	poustevníky
vokativ	poustevníku	poustevníci
lokál	poustevníku / poustevníkovi	poustevnících
instrumentál	poustevníkem	poustevníky

význam

1. (v náboženství) muž, který se dobrovolně odřekl světského života, odešel do neobydleného místa a tam se sám plně věnuje modlitbě či meditaci
   • Poustevníci (eremitai) se jmenují také anachoréti (anachoretai); někdy hledali bizarní způsoby, jak utéci od lidí. (...) Dendrité se usadili na stromech nebo v jejich dutinách, stationarii zůstávali vstoje ve volné přírodě. Tvrdě hájili svou samotu stylité. Časem se však nedalo snadno najít na zemi osamocené místo, proto se reclusi, zatvorniki dávali zavřít do cely.
2. (přeneseně, žertovně) muž, který žije nápadně asketickým způsobem - např. odmítá luxus, dražší jídla, pohodlí či společnost žen
3. (přeneseně, žertovně) samotář

překlady

1. anachorét

   • angličtina: hermit, recluse
   • francouzština: ermite m
   • japonština: 仙
   • němčina: Einsiedler m, Eremit m, Klausner m
   • ruština: отшельник m
   • řečtina: ερημίτης m
   • slovenština: pustovník m
2. asketa

   • francouzština: ascète m
3. samotář

synonyma

1. (odborně, v historii, řidčeji) anachorét
2. mnich, asketa
3. samotář, pavouk

související

• poustevnický
• poustevníček
• poustevna
• poustevnice
• poušť
• poustevničit
• pustina

externí odkazy

• Článek Poustevník ve Wikipedii
• Téma Poustevník ve Wikicitátech