exuberance

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛksʊbɛrant͡sɛ]

dělení

• exu-be-ran-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	exuberance	exuberance
genitiv	exuberance	exuberancí
dativ	exuberanci	exuberancím
akuzativ	exuberanci	exuberance
vokativ	exuberance	exuberance
lokál	exuberanci	exuberancích
instrumentál	exuberancí	exuberancemi

význam

1. nadbytek
   • Každý dar má na sobě něco nadpřirozeného; každý je, abych tak řekl, z jiného světa, spadne z nebe, je na nás seslán, vtrhne do našeho života nezávisle na nás a s jakousi exuberancí, zejména je-li to darovaný kocour s modrou pentličkou na krku.