finlandssvenska

švédština

výslovnost

• IPA: [ˈfɪnːˌl̪andˇsvɛnska],  finlandssvenska^{? • info}
• 2. intonace

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	finlandssvenska	finlandssvenskan	finlandssvenskor	finlandssvenskorna
genitiv	finlandssvenskas	finlandssvenskans	finlandssvenskors	finlandssvenskornas

význam

1. dialekt švédštiny, kterou se hovoří ve Finsku
2. Finošvédka, žena ze švédské menšiny / diaspory ve Finsku

synonyma

1. (žertovně) muminsvenska, mumintrollska, mumindalska
2. (žertovně) muminsvenska, mumintrollska, mumindalska

fráze

• på finlandssvenska – fin[sk]o-švédsky

související

• sverigefinlandssvenskar
• svenska
• Finland
• finländska
• runsvenska
• fornsvenska
• nysvenska
• nusvenska

přídavné jméno

význam

1. určitý tvar/množné číslo adjektiva finlandssvensk (finošvédský)