funebrák
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈfʊnɛbraːk]
dělení
[editovat]- fu-ne-b-rák
etymologie
[editovat]Odvozeno z latinského fūnebris („pohřební“) z fūnus („pohřeb“).[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | funebrák | funebráci |
| genitiv | funebráka | funebráků |
| dativ | funebrákovi / funebráku | funebrákům |
| akuzativ | funebráka | funebráky |
| vokativ | funebráku | funebráci |
| lokál | funebrákovi / funebráku | funebrácích |
| instrumentál | funebrákem | funebráky |
význam
[editovat]- (expresivně) muž, jehož zaměstnání je zařizování pohřbů a souvisejících věcí
- Já nevím, znáte-li ho, — on je takový pomenší člověk a má zuby jako veverka a pořád se směje. On býval dřív u funebráků, ale přišel z chleba, protože se všichni lidé museli smát, když tak šlapal před tou rakví a pořád se tak špásovně zubil.[2]
Čeština má pro člověka kopajícího hroby specifický výraz - hrobník. Může však někdy jít o tutéž osobu.
překlady
[editovat]- pohřebník
- angličtina: undertaker, mortician, funeral director
- francouzština: croque-mort m ž
- němčina: Bestatter m, Beerdigungsunternehmer m
- ruština: факельщик m
synonyma
[editovat]související
[editovat]- funebračka
- funebrální
- funerálie
- funerální
- funus
- pohřebnictví
poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „funebrák“, s. 198.
- ↑ Karel Čapek: Povídky z druhé kapsy
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-08-17]. Heslo funebrák.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-08-17]. Heslo funebrák.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2020-08-17]. Heslo funebrák.