funebrák

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈfʊnɛbraːk]

dělení[editovat]

  • fu-ne-b-rák

etymologie[editovat]

Odvozeno z latinského fūnebris („pohřební“) z fūnus („pohřeb“).[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ funebrák funebráci
genitiv funebráka funebráků
dativ funebrákovi / funebráku funebrákům
akuzativ funebráka funebráky
vokativ funebráku funebráci
lokál funebrákovi / funebráku funebrácích
instrumentál funebrákem funebráky

význam[editovat]

  1. (expresivně) muž, jehož zaměstnání je zařizování pohřbů a souvisejících věcí
    • Já nevím, znáte-li ho, — on je takový pomenší člověk a má zuby jako veverka a pořád se směje. On býval dřív u funebráků, ale přišel z chleba, protože se všichni lidé museli smát, když tak šlapal před tou rakví a pořád se tak špásovně zubil.[2]

Čeština má pro člověka kopajícího hroby specifický výraz - hrobník. Může však někdy jít o tutéž osobu.

překlady[editovat]

  1. pohřebník

synonyma[editovat]

  1. pohřebník

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „funebrák“, s. 198.
  2. Karel Čapek: Povídky z druhé kapsy