gerontofilní

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [gɛrɔntɔfɪlɲiː]

dělení[editovat]

  • ge-ron-to-fil-ní

etymologie[editovat]

Přídavné jméno vzniklé z podstatného jména gerontofil přidáním koncovky -ní.

přídavné jméno[editovat]

  • měkké

skloňování[editovat]

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní
genitiv gerontofilního gerontofilního gerontofilní gerontofilního gerontofilních gerontofilních gerontofilních gerontofilních
dativ gerontofilnímu gerontofilnímu gerontofilní gerontofilnímu gerontofilním gerontofilním gerontofilním gerontofilním
akuzativ gerontofilního gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní
vokativ gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní gerontofilní
lokál gerontofilním gerontofilním gerontofilní gerontofilním gerontofilních gerontofilních gerontofilních gerontofilních
instrumentál gerontofilním gerontofilním gerontofilní gerontofilním gerontofilními gerontofilními gerontofilními gerontofilními

význam[editovat]

  1. (v lékařství) vztahující se ke gerontofilii nebo gerontofilům
    • Vzhledem k preferenci partnerů se rozlišuje homosexualita homofilní s preferencí partnerů do 13 let, efebofilní od 14 do 18 let, androfilní s preferencí jedinců od 19 do 50 až 60 let a gerontofilní.[1]
    • Gerontofilní kultury se k stáří chovají nejen se starostlivou péčí, nýbrž dokonce s respektem vůči velkému daru, kterým se stáří může stát, když se nemine svou podstatou.[2]

překlady[editovat]

  1. vztahující se ke gerontofilii

antonyma[editovat]

  1. gerontofobní

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DUŠEK, Karel; VEČEŘOVÁ–PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha : Grada Publishing, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1620-6. Kapitola Duševní poruchy, s. 309. (česky)
  2. PALOUŠ, Radim. Světověk a Časování. Praha : Vyšehrad, 2000. Dostupné online. ISBN 978-80-702-1411-4. S. 109. (česky)