gerontofilní
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [gɛrɔntɔfɪlɲiː]
dělení
[editovat]- ge-ron-to-fil-ní
etymologie
[editovat]Přídavné jméno vzniklé z podstatného jména gerontofil přidáním koncovky -ní.
přídavné jméno
[editovat]- měkké
skloňování
[editovat]| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní |
| genitiv | gerontofilního | gerontofilního | gerontofilní | gerontofilního | gerontofilních | gerontofilních | gerontofilních | gerontofilních |
| dativ | gerontofilnímu | gerontofilnímu | gerontofilní | gerontofilnímu | gerontofilním | gerontofilním | gerontofilním | gerontofilním |
| akuzativ | gerontofilního | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní |
| vokativ | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní | gerontofilní |
| lokál | gerontofilním | gerontofilním | gerontofilní | gerontofilním | gerontofilních | gerontofilních | gerontofilních | gerontofilních |
| instrumentál | gerontofilním | gerontofilním | gerontofilní | gerontofilním | gerontofilními | gerontofilními | gerontofilními | gerontofilními |
význam
[editovat]- (v lékařství) vztahující se ke gerontofilii nebo gerontofilům
- Vzhledem k preferenci partnerů se rozlišuje homosexualita homofilní s preferencí partnerů do 13 let, efebofilní od 14 do 18 let, androfilní s preferencí jedinců od 19 do 50 až 60 let a gerontofilní.[1]
- Gerontofilní kultury se k stáří chovají nejen se starostlivou péčí, nýbrž dokonce s respektem vůči velkému daru, kterým se stáří může stát, když se nemine svou podstatou.[2]
překlady
[editovat]- vztahující se ke gerontofilii
- francouzština: gérontophile
antonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ DUŠEK, Karel; VEČEŘOVÁ–PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha : Grada Publishing, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1620-6. Kapitola Duševní poruchy, s. 309. (česky)
- ↑ PALOUŠ, Radim. Světověk a Časování. Praha : Vyšehrad, 2000. Dostupné online. ISBN 978-80-702-1411-4. S. 109. (česky)