hafo

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • ha-fo

etymologie[editovat]

Původ slova je třeba hledat na Moravě,[1] čemuž nasvědčuje i zahrnutí do Velkého slovníku hantecu s významem „mnoho, hodně, velké množství“.[2] Pochází patrně z nářečních výrazů hafel, hafol, hafola, hafok a hafolec, jejichž užívání ve významu „chumáč ovoce“ zaznamenal Český jazykový atlas na základě terénních výzkumů z let 1964–1972 na severní Moravě v oblasti, jejíž střed je zhruba určen trojúhelníkem měst Litovel, Lipník nad Bečvou a Bruntál.[3] Výraz hafol (-a, rod mužský, ve významu „chomáč“) byl přejat z německého nářečního Hanfel, pocházejícího z německého Handvoll („hrstka, trocha“).[3][4][5]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Slovo se buď užívá jako nesklonná číslovka nebo se skloňuje podle vzoru město.[1]

Substantivum singulár plurál
nominativ hafo hafa
genitiv hafa haf
dativ hafu hafům
akuzativ hafo hafa
vokativ hafo hafa
lokál hafu hafech
instrumentál hafem hafy

význam[editovat]

  1. (expresivně, slangově) velké množství
    • Bylo tam hafo lidí.
    • Udělíme si hafo řádů za úctu k úřadu, tenhle systém nebude mít vadu.[6]

překlady[editovat]

  1. mnoho

synonyma[editovat]

  1. (neutrálně) množství, hojnost, mnoho, spousta, nával, masa, dav, houf, zástup; (hovorově) hromada; (zastarale, knižně) přehršel; (vulgárně) tři prdele

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 PROŠEK, Martin. Odkud přišlo hafo?. Naše řeč, 2004, roč. 87, čís. 5, s. 270–271. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. DVORNÍK, Petr; KOPŘIVA, Pavel. Velký slovník hantecu : hanteco-český, česko-hantecový. 2., doplněné vyd. Brno : FT Records, 2002. Heslo „hafo“, s. 32.
  3. 3,0 3,1 Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „6 chumáč ovoce“, s. 58–61.
  4. KOPEČNÝ, František. Nářečí Určic a okolí: Prostějovský úsek hanáckého nářečí centrálního. Praha: Československá akademie věd, 1957. Heslo „hafol“, s. 139.
  5. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „hafol“, s. 155.
  6. Ondřej Ludek (Xindl X): Dysgrafik