„A tohle máš ode mě, ty hajzle,“ kopla Valentýna Frice do rozkroku.[1]
Držel svého syna pod krkem, bil ho do obličeje znovu a znovu a křičel: „Hajzle! Ty malej , zasranej hajzle! Tohle budeš dělat slušnejm lidem? Ty zasranej, zbabělej hajzle! Zbabělej! Rozumíš!? Padej domů, ty zbabělej hajzle.“[2]