horovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɔrɔvat]

dělení

• ho-ro-vat

sloveso

• nedokonavé

varianty

• (zastarale) horovati

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	horuji	horuješ	horuje	horujeme	horujete	horují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	horuj	horujme	horujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	horoval	horovala	horovalo	horovali	horovaly	horovala
trpné	horován	horována	horováno	horováni	horovány	horována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	horuje	horujíc	horujíce

význam

1. (horovat pro něco / o něčem) zaníceně, s nadšením hovořit o něčem
   • To byste nevěřili, co řečí a breku mají takové ty utiskované siroty a vdovy. Všechny byly zajedno aspoň v tom, že to byl inteligentní a solidní pán a že měl zlaté zuby a že tak pěkně a slušně horoval o rodinném životě; ale žádná si od něho nevzala ani otisk palce — to je vám hrůza, jak jsou tyhle ženské lehkověrné.

překlady

1. s nadšením mluvit

   • angličtina: enthuse
   • francouzština: s’engouer, enthousiasmer
   • italština: entusiasmarsi
   • němčina: schwärmen, eifern
   • ruština: восторженно говорить
   • španělština: entusiasmarse

synonyma

1. horlit, (částečně) kázat, blouznit

související

• horování