houfnice

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɔʊ̯fɲɪt͡sɛ]

dělení

• houf-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	houfnice	houfnice
genitiv	houfnice	houfnic
dativ	houfnici	houfnicím
akuzativ	houfnici	houfnice
vokativ	houfnice	houfnice
lokál	houfnici	houfnicích
instrumentál	houfnicí	houfnicemi

význam

1. dělo určené k nepřímé palbě
   • A když se mladému muži kolem očí křižovaly meče. když zvonila do uší ocel tu k vítězství, tam umíráčkem, když hřměly houfnice jako ke dni soudnému, když bušily cepy jako na nejtvrdším mlatě do zvlhlého obilí, čtyři duše měl vždycky na paměti Radoslav: otcovu, matčinu, někdejšího svého mistra a Božčinu.
   • Ukazoval také místa, kde jsou postaveny děla, tarasnice, srubnice, houfnice a jiná těžká střelba prachem, jíž mají nepřátelé množství veliké.

překlady

1. dělo určené k nepřímé palbě

   • angličtina: howitzer
   • finština: haupitsi
   • francouzština: obusier
   • italština: obice
   • němčina: Haubitze ž
   • polština: haubica ž
   • ruština: гаубица
   • španělština: obús

externí odkazy

• Článek Houfnice ve Wikipedii