jezdiv

čeština

výslovnost

• IPA: [jɛzɟɪf]

dělení

• jez-div

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa jezdit
   • [Soběslav] vypraviv se do Moravy, uvázal se nejprve v krajiny Otovy; potom jezdiv po Čechách, modlíval se v kostelích veřejně, kamkoli přicházel, i mluvíval k lidu, srdnatosti mu dodávaje a válečné přípravy nařizuje.

související

• jezdivši
• jezdivše