já nic, já muzikant

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈjaː ˌɲɪt͡s, ˈjaː ˈmʊzɪkant]

dělení

[editovat]
  • já nic, já mu-zi-kant

pořekadlo

[editovat]

význam

[editovat]
  1. (přeneseně, familiárně, hanlivě, ironicky) neochota přijmout vlastní odpovědnost, nestatečný alibismus, nedůstojné vymlouvání se nebo jeho nositel, v očích mluvčího opovrženíhodný
    • Někdy reagujeme na pochvalu, případně na odmítnutí až příliš slušně a na flirtování zbytečně galantně. Předstíráme, že se nic nestalo, že se nás nic nedotklo, přestože krajně dotčeni jsme, a naopak se v situaci, kdy jsme očividně selhali, tváříme já nic, já muzikant. Nemá také smysl předstírat falešnou empatii či přátelství.[1]
    • Ze zpravodajství se na nás zubí fotka ministra financí Stanjury s ručičkami vzhůru v obranném gestu, jako by říkal „já nic, já muzikant“ a ujišťuje ty poslední, kteří mu jsou ochotni věřit, že plánovaný schodek 295 dodržen bude.[2]
    • No jo, jenže… Jenže on to vlastně nebyl jeho pes. A Čmelák, i když se tváří jako že nic, maximálně, že on muzikant a nikoliv Čmelák, dobře ví, čí ten pes je.[3]

poznámky

[editovat]

Někdy může být, podle situace, zájmeno "já" nahrazeno jiným zájmenem (ona, on, my).

  1. Rudolf RODEN: Spolehni se!, Prostor, Praha 2010 — citováno dle Korpus.cz
  2. Ondřej NEFF: Chvilka pro hořký humor, The Hyena, 4.dubna 2023
  3. Eugen LIŠKA: Stvoření, nakl. Host, Brno 2017 — cit. dle Korpus.cz