Přeskočit na obsah
- nedokonavé
- intranzitivní
- k dokonavému skłamać
- oznamovací způsob
Přítomný čas |
Osoba | Singulár | Plurál |
1. |
kłamię |
kłamiemy |
2. |
kłamiesz |
kłamiecie |
3. |
kłamie |
kłamią |
Minulý čas |
Osoba | Singulár | Plurál |
mužský | ženský | střední | mužský osobní | ženský | střední |
1. |
kłamałem |
kłamałam |
kłamałom |
kłamaliśmy |
kłamałyśmy |
2. |
kłamałeś |
kłamałaś |
kłamałoś |
kłamaliście |
kłamałyście |
3. |
kłamał |
kłamała |
kłamało |
kłamali |
kłamały |
- lhát
- Ewa bardzo nie lubi, gdy jej dzieci kłamią. – Ewa velmi nerada, když jí děti lžou.
- Nie kłam, że kochasz mnie! – Nelži mi, že mě máš rád(a).