kanout

čeština

výslovnost

• IPA: [kanɔʊ̯t]

dělení

• ka-nout

sloveso

• nedokonavé

varianty

• (zastarale) kanouti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	kanu	kaneš	kane	kaneme	kanete	kanou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kaň	kaňme	kaňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	kanul	kanula	kanulo	kanuli	kanuly	kanula
trpné	kanut	kanuta	kanuto	kanuti	kanuty	kanuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	kana	kanouc	kanouce

význam

1. (knižně) kapat, stékat
   • A stojí anjel dlouho v usmívání, za slzou slza z očí jeho kane, s úsměvem potom nad ženou se sklání; i usne ona, řkoucí: „Díky, pane!“

související

• odkanout
• skanout
• ukanout
• vkanout
• vykanout