kantor
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [kantɔr]
dělení[editovat]
- kan-tor
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kantor | kantoři |
| genitiv | kantora | kantorů |
| dativ | kantorovi / kantoru | kantorům |
| akuzativ | kantora | kantory |
| vokativ | kantore | kantoři |
| lokál | kantorovi / kantoru | kantorech |
| instrumentál | kantorem | kantory |
význam[editovat]
- (hovorově) učitel
- předzpěvák v synagoze
- V témže listě křestním, podepsaným čestným kanovníkem a děkanem Josefem Janem Řehákem i jeho pečetí opatřeným, lze se dočísti, že kmotrem byl František Havránek, „Chori et Scholarum rector“. Tak po latinsku plně a zvučně zní; obecně tenkráte „kantor“ říkali.[1]
- Každé slůvko má svou zvláštní melodii, a tou musí být při veřejném předčítání zazpáváno. Slovo následující má melodii už zase docela jinou. To všecko je nucen zdatný kantor znát zpaměti, nechce-li mít ostudu.[2]
- Je tisíce a tisíce kantorů, kteří dovedou předčítat z Tóry bezvadně a hbitě. Ale tak, jak z ní čítával svatý reb Írele ze Strelisky – ne, to neumí nikdo![3]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ JIRÁSEK, Alois. Al. Jiráska sebrané spisy. Díl II. F. L. Věk. Praha : J. Otto, 1890. S. [7].
- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 111-112.
- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 112.