kantor

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • kan-tor

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kantor kantoři
genitiv kantora kantorů
dativ kantorovi / kantoru kantorům
akuzativ kantora kantory
vokativ kantore kantoři
lokál kantorovi / kantoru kantorech
instrumentál kantorem kantory

význam[editovat]

  1. (hovorově) učitel
  2. předzpěvák v synagoze
    • V témže listě křestním, podepsaným čestným kanovníkem a děkanem Josefem Janem Řehákem i jeho pečetí opatřeným, lze se dočísti, že kmotrem byl František Havránek, „Chori et Scholarum rector“. Tak po latinsku plně a zvučně zní; obecně tenkráte „kantor“ říkali.[1]
    • Každé slůvko má svou zvláštní melodii, a tou musí být při veřejném předčítání zazpáváno. Slovo následující má melodii už zase docela jinou. To všecko je nucen zdatný kantor znát zpaměti, nechce-li mít ostudu.[2]
    • Je tisíce a tisíce kantorů, kteří dovedou předčítat z Tóry bezvadně a hbitě. Ale tak, jak z ní čítával svatý reb Írele ze Strelisky – ne, to neumí nikdo![3]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. JIRÁSEK, Alois. Al. Jiráska sebrané spisy. Díl II. F. L. Věk. Praha : J. Otto, 1890. S. [7].
  2. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 111-112.
  3. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 112.