kjærlighet

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

norština (bokmål)[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈçæːɭɪheːt]

etymologie[editovat]

Utvořeno příponou -het od adjektiva kjærlig, které ze staronorského kærligr. Srovnej švédské kärlek podobného významu.

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • abstraktum

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
neurč. urč. neurč. urč.
bokmål nominativ kjærlighet kjærligheten kjærligheter kjærlighetene
genitiv kjærlighets kjærlighetens kjærligheters kjærlighetenes

význam[editovat]

  1. láska, milování, náklonnost
    • Gjennom hele boken må han krige om kjærlighet, svik og hevn. – V celé knize se musí potýkat s láskou, zradou a pomstou.
    • Hun var min første store kjærlighet. – Byla mojí první velkou láskou.
    • Jeg vet ikke hvordan jeg skal gi uttrykk for min kjærlighet til fedrelandet. – Nevím, jak vyjádřit svoji lásku k vlasti.
  2. lízátko

antonyma[editovat]

  1. hat