klavichord
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈkla.vɪ.xɔrt]
dělení[editovat]
- kla-vi-chord
etymologie[editovat]
Složenina z latinského clāvis (klíč) a chorda (struna).[1] Clāvis souvisí s latinským claudere (zavírat) - původně šlo o mechanismus zavírání píšťal u varhan a později i k vydání příslušného tónu.[2]
varianty[editovat]
- (zastarale) clavichord, klavikord, klavikordion
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | klavichord | klavichordy |
| genitiv | klavichordu | klavichordů |
| dativ | klavichordu | klavichordům |
| akuzativ | klavichord | klavichordy |
| vokativ | klavichorde | klavichordy |
| lokál | klavichordu | klavichordech |
| instrumentál | klavichordem | klavichordy |
význam[editovat]
- strunný klávesový hudební nástroj evropského původu, jeden z předchůdců klavíru a zároveň nástupce polychordu užívaný od pozdního středověku až po období klasicismu, jehož struny jsou rozechvívány dotykem mosazných tangent
překlady[editovat]
- starší klávesový nástroj
- angličtina: clavichord
- francouzština: clavicorde m
- italština: clavicordo m
- němčina: Clavichord s
- polština: klawikord m
související[editovat]
slovní spojení[editovat]
- klavichord vázaný, vázaný klavichord, pražcový klavichord
- klavichord volný, volný klavichord, bezpražcový klavichord
poznámky[editovat]
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „klavichord“, s. 283.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „klávesa“, s. 283.
externí odkazy[editovat]
Článek Klavichord ve Wikipedii
