nástupce

čeština

výslovnost

• IPA: [naːstʊpt͡sɛ]

podstatné jméno

• rod mužský životný

význam

1. muž, který (hlavně procedurou) vystřídá ve funkci, roli, na konkrétním postu apod. jiného člověka, jenž tam byl před ním; člověk, který následuje v řadě za někým jiným
   • Vstup Ukrajiny do NATO přitom v tu chvíli rozhodně neklepal na dveře a nejspíš by se jej nedožil ani nástupce Putinova nástupce. Ukrajina ho sice měla jako cíl ve své ústavě, ale aby byl reálně ve hře, musely by ho vážně zvažovat i státy aliance.

překlady

1. muž střídající jiného

   • angličtina: successor, follower
   • arabština: خَلِيف
   • bulharština: приемник m
   • francouzština: successeur m
   • italština: successore, erede m
   • maďarština: utód
   • němčina: Nachfolger m
   • nizozemština: opvolger
   • norština (bokmål): etterfølger
   • polština: następca m
   • ruština: преемник m
   • řečtina: διάδοχος m
   • turečtina: halef, ardıl
   • ukrajinština: наступник m, спадкоємець m

synonyma

1. (částečně) následník, dědic, (knižně) diadoch

antonyma

1. předchůdce

související

• nástupkyně
• nástupcovský, nástupnický
• nástupnictví
• nástupcův
• nástup
• nastupovat, nastoupit