klencák
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [klɛnt͡saːk]
dělení
[editovat]- klen-cák
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | klencák | klencáky |
| genitiv | klencáku | klencáků |
| dativ | klencáku | klencákům |
| akuzativ | klencák | klencáky |
| vokativ | klencáku | klencáky |
| lokál | klencáku | klencácích |
| instrumentál | klencákem | klencáky |
význam
[editovat]- (vojenský slang) druh kliku, který vojáci dostávají za trest
- „Chlape, vy v tom vypadáte jako ponocnej,“ piští svobodník, „čím jste v civilu?“ „Asistent režie,“ zajektá zuby Kefalín. „To je něco jako profesor, že jo?“ zaraduje se svobodník. „Z toho vás, chlape, dostaneme. Dáte si dvě stě metrů plížení, pár klencáků do kaluže a bude po inteligenci!“[1]
poznámky
[editovat]- ↑ ŠVANDRLÍK, Miroslav. Černí baroni. Praha : Mladá fronta. ISBN 80-204-0181-4. S. 7.