klukovinu

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [klʊkɔvɪnʊ]

dělení[editovat]

  • klu-ko-vi-nu

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

význam[editovat]

  1. akuzativ singuláru substantiva klukovina
    • Když jsem jako malý provedl u nás na vsi nějakou klukovinu, rodiče se to dozvěděli často ještě dříve, než jsem přišel domů.
    • Naše děti byly hodné, ale ten uličník odvedle provedl každou chvíli nějakou klukovinu.
    • Můj otec byl benevolentní. I když jsem provedl nějakou klukovinu, vždy mi domluvil a nikdy mě fyzicky netrestal.