klukovinu

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [klʊkɔvɪnʊ]

dělení

[editovat]
  • klu-ko-vi-nu

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský

význam

[editovat]
  1. akuzativ singuláru substantiva klukovina
    • Když jsem jako malý provedl u nás na vsi nějakou klukovinu, rodiče se to dozvěděli často ještě dříve, než jsem přišel domů.
    • Naše děti byly hodné, ale ten uličník odvedle provedl každou chvíli nějakou klukovinu.
    • Můj otec byl benevolentní. I když jsem provedl nějakou klukovinu, vždy mi domluvil a nikdy mě fyzicky netrestal.