kolegyně

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔlɛgɪɲɛ]

dělení

• ko-le-gy-ně

etymologie

Přechýlením maskulina kolega příponou -yně.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kolegyně	kolegyně
genitiv	kolegyně	kolegyň / kolegyní
dativ	kolegyni	kolegyním
akuzativ	kolegyni	kolegyně
vokativ	kolegyně	kolegyně
lokál	kolegyni	kolegyních
instrumentál	kolegyní	kolegyněmi

význam

1. žena pracující ve stejném či podobném zaměstnání
   • Když mám v práci nějaký problém, vždy se jdu poradit s kolegyní.
2. žena studující stejný či podobný obor jako mluvčí
3. žena zabývající se stejnou či podobnou činností (jako mluvčí)

překlady

1. žena v zaměstnání

   • angličtina: colleague
   • hornolužická srbština: kolegina ž
   • polština: koleżanka ž
2. —
3. —

související

• kolega
• kolegiální

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-04-03]. Heslo kolega.