kolegyně

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔlɛgɪɲɛ]

dělení

• ko-le-gy-ně

etymologie

Přechýlením maskulina kolega příponou -yně.

varianty

• (nářečně, na Moravě) kolegyňa

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kolegyně	kolegyně
genitiv	kolegyně	kolegyň / kolegyní
dativ	kolegyni	kolegyním
akuzativ	kolegyni	kolegyně
vokativ	kolegyně	kolegyně
lokál	kolegyni	kolegyních
instrumentál	kolegyní	kolegyněmi

význam

1. žena pracující ve stejném či podobném zaměstnání
   • Když mám v práci nějaký problém, vždy se jdu poradit s kolegyní.
2. žena studující stejný či podobný obor jako mluvčí
3. žena zabývající se stejnou či podobnou činností (jako mluvčí)

překlady

1. žena v podobném zaměstnání

   • angličtina: colleague
   • hornolužická srbština: kolegina ž
   • němčina: Kollegin
   • polština: koleżanka ž
2. žena studující stejný

   • němčina: Kollegin
3. žena zabývající se stejnou

   • němčina: Kollegin

související

• kolega
• kolegiální

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-04-03]. Heslo kolega.