kon
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈkɔn]
dělení
[editovat]- kon
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kon | kony |
| genitiv | konu | konů |
| dativ | konu | konům |
| akuzativ | kon | kony |
| vokativ | kone | kony |
| lokál | konu / koně | konech |
| instrumentál | konem | kony |
význam
[editovat]- (řidčeji, knižně) konání, úkon, čin
- (zřejmě ze staroslověnštiny) Meze přípustného chování (to, co zřejmě nesprávně označujeme za mravnost, nebo morálku), viz konání. Za mezemi konu je "za-kon" zákon a tam nastává skon (smrt) nebo konec. Na rozdíl od dnešního pojetí morálky je kon závazný a vymahatelný.