kráčíš
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈkraːt͡ʃiːʃ]
dělení[editovat]
- krá-číš
sloveso[editovat]
- nedokonavé
- intranzitivní
význam[editovat]
- druhá osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa kráčet
- Hle, Kristus stojí bledý, zmučený zde na silnici v pusté krajině, krev lije se mu z ran, kříž ohromný mu leží na rameně, krouší jej, a z jeho zraků velkých, bezedných tak nesmírný se smutek temení, že Petru žalem srdce v ňadrech mře. „Kam, Pane, kráčíš?“ pracně táže se, a smrti truchliv chýlí k zemi tvář.[1]
- ty za nic neručíš a řídíš všeho směs. Ty kráčíš po mrtvých, z nich žerty tropíš sobě, a z tvojich klenotů je Hrůza nejkrasší, a Vražda, z cetek tvých jsouc nejmilejší tobě, na zpupném břiše tvém se v tanci povznáší.[2]