kvér

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkvɛːr]

dělení

• kvér

etymologie

Z německého Gewehr.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kvér	kvéry
genitiv	kvéru	kvérů
dativ	kvéru	kvérům
akuzativ	kvér	kvéry
vokativ	kvére	kvéry
lokál	kvéru	kvérech
instrumentál	kvérem	kvéry

význam

1. (hovorově) střelná zbraň
   • Ďuričko na něj vytáhnul kvér a normálně ho odprásknul.
   • Důstojník Walk přísně změřil mužstvo stojící u kavalců a řekl: „Vy, Švejk, přineste sem kvér!“ Švejk plní svědomitě rozkaz a přináší místo ručnice tele. Major Teller dívá se vztekle na líbezné nevinné rysy v tváři Švejkově a spustí: „Vy nevědět, co je to kvér?“ „Poslušně prosím, nevím.“ Už ho vedou do kanceláře. Přinášejí sem ručnici a strkají mu ji pod nos: „Co je tohle, jak se to jmenuje?“ - „Poslušně hlásím, že nevím.“ „To je kvér!“ - „Poslušně hlásím, že tomu nevěřím.“
   • Zahoď ten kvér a per se jako chlap!

synonyma

1. puška, bouchačka, pistole, stříkačka, flinta, ručnice

související

• mašinkvér