líznout

čeština

výslovnost

• IPA: [liːznᴐʊ̯t]

dělení

• líz-nout

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Budoucí čas	líznu	lízneš	lízne	lízneme	líznete	líznou

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	lízni	lízněme	lízněte

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Činné	lízl / (hovorově) líznul	lízla / (hovorově) líznula	lízlo / (hovorově) líznulo	lízli / (hovorově) líznuli	lízly / (hovorově) líznuly	lízla / (hovorově) líznula
Trpné	líznut	líznuta	líznuto	líznuti	líznuty	líznuta

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Minulý	líznuv	líznuvši	líznuvše

význam

1. přejet / otřít jazykem
2. (trochu) ochutnat dotykem jazyka
3. (zastarale, argot) zatknout
   • U hudby hádali se dva, že nějakou Mařku včera lízla patrola.
4. (reflexivní) (hovorově) vzít si (kartu z hromádky)
   • Následující hráč si musí líznout dvě karty.

překlady

1. • angličtina: lick
   • francouzština: lécher
   • němčina: lecken
2. ochutnat jazykem

   • angličtina: lick
   • francouzština: lécher
   • němčina: lecken
3. —
4. vzít si kartu

   • francouzština: piocher
   • němčina: aufnehmen

synonyma

1. —
2. olíznout
3. sebrat, zabásnout
4. vzít si

související

• líznout si
• lízat
• lízaný
• olíznout
• slíznout

fráze a idiomy

• dát někomu líznout
• ani si nelíznout