méchanceté

francouzština

výslovnost

• IPA: [me.ʃɑ̃s.te]  méchanceté^{? • info}

etymologie

Utvořeno příponou -té k adjektivu méchant. Nebo touto příponou přímo ke starofrancouzskému mescheance, jež předponou mes- k substantivu utvořenému od slovesa cheoir, které z latinského cadere. Srovnej např. české šance.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	méchanceté	méchancetés

význam

1. zlovolnost, špatnost, zloba, zlomyslnost
   • Oh ! non, elle n’avait à regretter aucun de ses actes; elle avait eu bien raison d’être méchante puisque le monde n’est peuplé que de méchants! – Ach kdepak, nelitovala žádného ze svých skutků; měla přece právo být špatná a zlá vzhledem k tomu, že svět je zabydlen výhradně špatnými lidmi!
2. (o dítěti) zlobivost, ošklivé chování

synonyma

1. malveillance, cruauté, mauvaiseté, malignité
2. (přibliž.) négligence, désobeissance

antonyma

1. bonté
2. sagesse

související

• méchant
• méchamment
• méchant comme une vipère