marota
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [marɔta]
dělení[editovat]
- ma-ro-ta
etymologie[editovat]
Z francouzského marotte – (podivínská) záliba, koníček, vrtoch.[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | marota | maroty |
| genitiv | maroty | marot |
| dativ | marotě | marotám |
| akuzativ | marotu | maroty |
| vokativ | maroto | maroty |
| lokál | marotě | marotách |
| instrumentál | marotou | marotami |
význam[editovat]
- (řidčeji, hovorově) koníček, rozmar, vrtoch[1]
- Bohužel, že tomu spojení [Německa s Rakouskem] na základě staré tradicionální politiky přepjatí ministři rakouští dosti zjevně byli přáli; avšak tato tradicionální politika německá slavně se překonala bloudíc nyní po hlavách několika ministrů co pouhá marota.[2]
poznámky[editovat]
- ↑ 1,0 1,1 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2015-01-31]. Heslo marota.
- ↑ Jan Erazim Sojka: Naši mužové, kapitola František Palacký