milence

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [mɪlɛnt͡sɛ]

dělení[editovat]

  • mi-len-ce

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský životný

význam[editovat]

  1. genitiv singuláru substantiva milenec
    • Z romantického milence udělal se všední, praktický člověk.[1]
  2. akuzativ singuláru substantiva milenec
  3. akuzativ plurálu substantiva milenec

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod ženský

význam[editovat]

  1. dativ singuláru substantiva milenka
  2. lokál singuláru substantiva milenka
    • Poškrábaný Gusta se vzpamatoval nejdříve a se zuřivým výkřikem se vztekle hnal po své bývalé milence.[2]

poznámky[editovat]

  1. Josef Kajetán Tyl: Pepíček a Pepička
  2. Ladislav Stroupežnický: Gusta a Véna