monere

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

latina[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [mɔˈneːrɛ]

sloveso[editovat]

  • 2. konjugace (e-kmeny)
  • tranzitivní

časování[editovat]

indikativ
číslo singulár plurál
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
aktivum prézens moneō monēs monet monēmus monētis monent
futurum I. monēbō monēbis monēbit monēbimus monēbitis monēbunt
imperfektum monēbam monēbās monēbat monēbāmus monēbātis monēbant
perfektum mŏnuī mŏnuistī mŏnuit mŏnuimus mŏnuistis mŏnuērunt
futurum II. mŏnuerō mŏnueris mŏnuerit mŏnuerimus mŏnueritis mŏnuerint
plusquamperfektum mŏnueram mŏnuerās mŏnuerat mŏnuerāmus mŏnuerātis mŏnuerant
pasivum prézens moneor monēris monētur monēmur monēminī monentur
futurum I. monēbor monēberis monēbitur monēbimur monēbiminī monēbuntur
imperfektum monēbar monēbāris monēbātur monēbāmur monēbāminī monēbantur
perfektum
plusquamperfektum
futurum II.
konjunktiv
číslo singulár plurál
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
aktivum prézens moneam moneās moneat moneāmus moneātis moneant
imperfektum monērem monērēs monēret monērēmus monērētis monērent
perfektum mŏnuerim mŏnueris mŏnuerit mŏnuerimus mŏnueritis mŏnuerint
plusquamperfektum mŏnuissem mŏnuissēs mŏnuisset mŏnuissēmus mŏnuissētis mŏnuissent
pasivum prézens monear moneāris moneātur moneāmur moneāminī moneantur
imperfektum monērer monērēris monērētur monērēmur monērēminī monērentur
perfektum
plusquamperfektum
imperativ
číslo singulár plurál
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
aktivum prézens monē monēte
futurum monētō monētō monētōte monantō
pasivum prézens monēre monēminī
futurum monētor monētor monentor
infinitiv
číslo singulár plurál
aktivum prézens monēre
perfektum mŏnuisse
futurum
pasivum prézens monērī
perfektum
futurum mŏnitum īrī
participia
aktivum pasivum
prézens perfektum futurum prézens perfektum futurum
monēns
(monentis)
mŏnitūrus,
mŏnitūra,
mŏnitūrum
mŏnitus,
mŏnita,
mŏnitum
monendus,
monenda,
monendum

význam[editovat]

  1. napomínat, připomínat
  2. upozornit, upozorňovat

související[editovat]