mus

Možná hledáte Mus.

čeština

výslovnost

• IPA: [mʊs]

dělení

• mus

podstatné jméno (1)

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mus	musy
genitiv	musu	musů
dativ	musu	musům
akuzativ	mus	musy
vokativ	muse	musy
lokál	musu	musech
instrumentál	musem	musy

význam

1. (v obecném jazyce) nutnost, povinnost
   • I dnes ještě vystupuju na veřejnost moc nerad a jen z musu.

podstatné jméno (2)

• rod ženský

význam

1. genitiv plurálu substantiva musa
   • Tu střásal athleta se štíhlých údů prach a křiknul: „Zanechme let olympických drah, ve vzduchu vítězném sbor labutí se tísní, sem bohu, sbory mus jenž k bídné zemi sved’, sem bohu souzvuku a světla každý květ, sem palem ratolesti s písní.“

latina

výslovnost

• IPA: [muːs]

etymologie

Přes praitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *múh₂s. Srovnej např. starořecké μῦς, ruské мышь či německé Maus téhož zoologického významu.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	mūs	mūrēs
genitiv	mūrǐs	mūrium
dativ	mūrī	mūribus
akuzativ	mūrem	mūrēs
vokativ	mūs	mūrēs
ablativ	mūre	mūribus

význam

1. myš, myšák
2. (zřídka, básnicky) sval

synonyma

1. vir
2. lacertus, (neutrálně, v anatomii) musculus

související

• mūrīnus (myší)
• mūrrīre (pištět jako myš)
• mūsculus (myška; sval)
• mūscerda (myšinec, myší hovínko)
• mūrilegus (myšilov, kocour)
• mūsarāneus (rejsek)
• mūstēla (lasička)

švédština

výslovnost

• IPA: [mʉːs]

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	mus	musen	möss	mössen
genitiv	mus	musens	möss	mössens

význam

1. myš

fráze a idiomy

• tyst som en mus